Zvířátka Austrálie
Austrálie je krásná. A plná zvířat. Obrovské neosídlené a těžce přístupné oblasti jsou ideální útočiště pro všechny ty speciální australské tvory, kteří nežijí nikde jinde na světě.
Každý ví, že v Austrálii jsou jediní původní savci vačnatci. Už kdysi dávno sem doletěli první netopýři, ale nelétaví savci dorazili až s člověkem. Dnes tu však žije víc dobytka než lidí. Člověk sem za několik století natahal spoustu invazivních druhů, které celkem vyplenili zdejší křehký ekosystém. Příroda v Austrálii utrpěla lidskou rukou, ale i tak zde přežívá spousta zajímavých zvířat, které je zážitek vidět ve volné přírodě. Některá zavlečená zvířata dokonce využila díry v ekosystému a dnes jsou jeho nedílnou součástí. Ale popořadě. Zde je neúplný a trochu zbytečný výčet australské suchozemské fauny.
Klokan
Po Austrálii skáče asi padesát druhů klokanů. Liší se barvou, velikostí i způsobem života. Někteří jsou velmi vzácní a žijí jen na pár ostrovech a jiní jsou natolik rozšíření, že je Australané po tisících střílí na maso. Malí valabi byli přátelští a ačkoliv si udržovali odstup, rádi se zdržovali v kempech. Větší druhy, jako klokan rudý, se ale lidí bojí. Nejspíš právě proto, že jsou loveni, a daleko častěji než živý jsme je viděli jen přejeté na cestách.
Maličký klokánek. Foto by Verča
Největší riziko pro klokana je totiž srážka s autem. Klokani jsou noční zvířata a rádi běhají velké vzdálenosti. Proto velmi často přebíhají přes cestu a i ploty podél cest jsou postavený tak, aby je klokan byl schopnej přeskočit. Další častý jev na australských silnicích jsou road trains, česky silniční vlaky. Jsou to extrémně dlouhý náklaďáky se čtyřmi přívěsy, co připomínají spíš vlak s vagóny než náklaďák. Takový kolos má hodně dlouhou brzdnou dráhu a nemůže jen tak zastavit před klokanem, nebo se mu vyhnout. Díky tomu jsou silnice s hustým výskytem klokanů posety těly chudáků, co už na druhou stranu přeskákat nedokázali. Aby my jsme žádnýho klokana nesrazili, tak nám v půjčovně aut rovnou zakázali jezdit v noci.
Na to, že jsou klokani v podstatě symbol Austrálie, tak se k nim místní moc pěkně nechovaj. Maj totiž pocit, že jsou přemnožený. Pokud srazí auto klokana s mládětem ve vaku, klokáně dost často přežije a pokud má štěstí, nějaký dobrák ho doveze do jednoho z mnoha klokaních sirotčinců. V některých australských státech se však tohle mládě už zpátky do přírody nedostane, jednoduše proto, že je zakázané populaci v přírodě zvyšovat. Vtipné že?
Klokaní sirotčinec v Coober Pedy. Foto by Verča
Nakonec jsme ale viděli klokanů spoustu. Například na jihu Austrálie v Cape Le Grand národním parku skákali ochočení klokani po krásné bílé pláži. Spousta klokanů byla i v kempu ve městě Denmark, kde se pásli na hřišti.
tip na super místo: Z Denmarku to je jen kousek do lesa, kde rostou jedny z nejvyšších stromů na světě. Eukalypty, nebo česky blahovičníky dorůstají výšky kolem 80 metrů a strom přežije i lesní požár. Jeho nitro vyhoří a stane se domovem pro jiná zvířata, například netopýry, zatímco po obvodu je stále živý. V tomto lese žije spousta vzácných původních vačnatců, včetně velmi plaché a vzácné quokky. Existuje však ostrov, kde nejsou ani vzácné, ani plaché.
Quokka
Český název klokan quokka není vůbec zavádějící. Právě klokanům jsou quokky nejvíc příbuzný. Vzhledem ale klokany příliš nepřipomínají, spíš usměvavý hopskavý krysky.
Zvědavá quokka na Rottnest Island. Foto by Verča
Díky absenci predátorů na ostrově se quokky přestaly bát a proto jsou přátelské a socní od lidí jídlo nebo vodu. Nezdravá strava a blízkost lidí jim přinesla spoustu nemocí a problémů. Dnes je sice krmení přísně zakázáno, ale víte jak to bývá. Quokky se dokonce jednu dobu staly hitem internetu. Každý si chtěl vyfotit selfíčko s ochočenou přátelskou quokkou, a dodnes přijíždí na Rottnest Island nedaleko od Perthu každý den stovky lidí, jejichž cílem je takovou fotku získat. Proto se z klidného místa se slanými jezery a korálovými útesy stalo populární výletní místo pro Australany i cizince.
Hned v přístavu si člověk půjčí kolo a může začít zkoumat. Všude je ale spousta lidí a na každou quokku se jich tlačí několik s foťáky. Na malých plážích není kam sednout, a ve vodě jsou sice krásný korálový ryby, jenže ze všech stran do vás kopou děti. Naštěstí většina lidí nedojede na druhou stranu ostrova. Tam davy ustaly a my si mohli v klidu zazevlit, potrápit hopsavý krysy a i to šnorchlování pak stálo za to.
Pes Dingo
Protože byl pes dingo dovezen člověkem už před několika tisíci lety z Asie, za dlouhý čas si našel místo v ekosystému. Dnes je velice důležitou součástí, protože zabraňuje přemnožení jiných invazivních druhů, jako jsou lišky nebo divoké kočky. Lidé je často považují za škůdce a chudáky psíky zabíjí, a proto se dingové lidí bojí a vyhýbaj se jim. Spatřit dinga je celkem vzácné, ale ne nemožné. Ve středu a na západě Austrálie jsme jich viděli pár z auta, a v kempu u Kings Canyon vychrtlá smečka žebrala o jídlo. Tam připomínali spíš pouliční psy. Jsou to ale divoká zvířata a zkoušet je pohladit by nebyl dobrý nápad.
Pes dingo ve Wildlife Parku u Darwinu. Foto by Verča
Pavouci
A teď ty zvířata, které člověk potkat nechce (aspoň teda většina lidí). Pavouci jsou v Austrálii obrovští a někteří na jídlo nepohrdnou ani myší nebo menším ptákem. Celou dobu jsme se děsili nějakých monster a jednou jsme skutečně monstr pavouka viděli, naštěstí jen zvenčí na předním skle, kde ho stěrače bez problému odpinkly. Boty jsme se automaticky ráno vyklepávat nenaučili, což je chyba, protože spousta pavouků je v Austrálii prudce jedovatá a je potřeba si dávat pozor. Naštěstí ale nejsou jedovatí pavouci na každým keři, jak jsem si původně představovala.
Malý pavouček v Northern Territory. Foto by Verča
V lesích je velkých pavouků spousta, ale nepředstavují nebezpečí, protože maj své pavučiny a hledí si svýho. Často jsme měli paličky, kterými jsme před sebou ničili neviditelné pavučiny přes cestu. Po čase jsem si na jejich velikost zvykla a aspoň mě potom podobně velké zrůdy v Amazonii nepřekvapily.
Krokodýli
Jsou ale i taková nebezpečná zvířata, na které se konají speciální výlety. Nejčastější způsob, jak vidět krokodýla mořského v přírodě, je na výletě lodí. Na některých průvodce na tyč pověsí kus masa a pak čeká, až si krokoš pro maso vyskočí. Jako jediný krokodýl má totiž natolik silný ocas, že se s jeho pomocí dokáže vystřelit několik metrů do vzduchu. Proto ani na malé loďce nemusí být člověk v bezpečí, a aboridžinci (původní obyvatelé Austrálie) ze zvyku posazovali nejstarší členy dozadu do kajaku, kde je nebezpečí, že vás strhne hladový krokoš do vody, největší. Krokodýl mořský měří přes šest metrů, je největším žijícím plazem světa a může za víc úmrtí v Austrálii, než kterékoliv jiné divoké zvíře.
Jelikož vyskakující krokodýl nezní jako příliš autentický zážitek, tak jsme radši šli na normální výlet lodí v Kakadu National Parku na severu Austrálie. Tam jsme viděli spoustu krokodýlů zevlit ve vodě, včetně jednoho mega samce. Zrovna bylo období dešťů a většina parku byla zatopená a pro pěší nepřístupná, ať už kvůli vodě nebo nebezpečí číhajících krokošů v mokřadách.
Samec krokodýla mořského. Foto by Verča
Krokodýli žijou hlavně v severní (tropické) části Austrálie. Kolem Darwinu a v Kakadu Národním Parku byl zákaz přibližovat se k vodě. Nebylo to ideální, protože bylo hrozné horko a vlhko a vykoupat se v moři nebo v jezeře bylo lákavé. V moři však nebyl zákaz koupání kvůli krokodýlům, ale kvůli smrtícím medúzám.
Plazi
Austrálie je plná všech možných plazů a dokonce jich je zde víc druhů, než na jakémkoli jiným kontinentu. Jsou to právě plazi, kdo se dobře vypořádá s nedostatkem vody a vysokou teplotou, a proto můžou říkat domov i obrovským pouštím ve středu světadílu. My hlavně chtěli vidět varana obrovského, čtvrtého největšího plaza světa. Jenže podobně jako dingo se i varan extrémně bojí lidí. Aboridžinci je do dneška rádi jedí. Taktika varana, jak se zachránit před snězením (jiného predátora než člověka v přírodě nemá) je co nejrychlejc se zahrabat. Jeden krásnej varan nám jednou přeběhl přes cestu. Okamžitě jsme zastavili a zkusili ho najít, ale marně. Asi byl už chudák někde pod zemí.
Malý varan v Karijini National Parku. Foto by Verča
Hadi
To nejlepší nakonec. V Austrálii na vás čeká strašně moc hadů. Přehnaný strach ale není na místě, protože většina i těch smrtelně jedovatých hadů je celkem mírumilovná a zaútočí jen v nejkrajnějším případě - když mají pocit, že jim jde o život. Ne že by nás lidi měli nějak v lásce a proto na nás nechtěli útočit, jen si chtěj svůj jed ušetřit na něco, co budou pak moci sníst. A pokud vás už smrtelně jedovatý had kousne, pořád máte šanci, že vám vstříkl jen trošku jedu nebo dokonce žádný. Pokud jste ho ale hodně stresli, nebo narazili na mládě, které ještě s jedem neumí tak dobře hospodařit, tak musíte co nejrychleji sehnat protijed. Důležité je potom vědět, jaký had vás kousnul. To se sice lehko řekne, ale všichni hadi (až na výjimky samozřejmě) jsou velcí a hnědí. S největší pravděpodobností vás stejně kousne pakobra východní, jeden z mála agresivních hadů a druhý nejjedovatější na světě se v angličtině jmenuje brown snake, čili doslova hnědý had.
My se ze začátku hadů trochu báli. Hodně nás před nima na různých místech varovali, ale taky nám poradili, že pokud budem dost dupat, tak o nás had bude vědět a vyhne se nám. A tak až na pár hadů, které jsme viděli z auta, jsme žádnýho neviděli až do posledního dne. To jsme byli v parku pro zachráněná zvířata, kde jich lezlo v listí hned několik. I když nebyli ani hnědí a velcí a ani nebezpeční, celkem nás vyděsili, hlavně protože byli strašně rychlí.
Večer jsme pak dost dlouho balili auto, protože jsme další ráno odlítali, a asi o půlnoci jsem si šla vyčistit zuby a na chodníku přede mnou se plazil tlustý hnědý had. Čištění zubů muselo počkat na ráno, protože jsem si byla jistá, že to byl ten jedovatý a agresivní brown snake, jenže ti hnědí hadi Austrálie vypadaj všichni naprosto stejně. Od té doby jsem byla celkem paranoidní. Ještě že jsme hned další den odlítali.
Fakta v tomto blogu jsme získali lety a lety sledováním dokumentů a spoustu zajímavostí jsme se dozvěděli v národních parcích a od milých lidí při našich toulkách západní Austrálií. Pokud máte nějaký dotaz a nebo připomínku, tak mi napište na e-mail a nebo se rozjeďte v diskuzi dole. Příští blog bude opět plný zvířátek, a to přímo z místa, kde jich je snad nejvíc na světě. Z Amazonie.