Galapágy
Galapágy jsou neskutečně nádherný. Archipelago čítající zhruba dvacet ostrovů nejvíce proslavil Charles Darwin, když se při své návštěvě inspiroval a posléze přišel na teorii o přírodním výběru. Není divu, že ho příroda a živočišné druhy zaujaly právě zde. Ostrovy, kde obří želvy okusují kaktusy, lachtani se válí na lavičkách a mořští leguání pšikaj sůl, jsou totálním rájem.
Asi není člověka, kdo by neviděl Galapágy alespoň v jednom dokumentu. Ráj se zlatými plážemi plnými lachtanů, moře se všemi možnými rybami a žraloky, vulkány a lávové pole. Zvířátka a příroda kam jen oko dohlédne. Ve skutečnosti vypadaj trošku jinak. Pořád jsou krásné a plné zvířat, jen jsou zároveň plné lidí.
Dřív mě ani nenapadlo, že obyčejný smrtelník může Galapágy navštívit. Představovala jsem si to jako totálně neobydlené ostrovy, kam se dá dostat jedině lodí, nejlépe se speciálním povolením. Dostat se tam je ve skutečnosti hračka. Denně na Galapágy lítaj letadla jak z hlavního města Quita, tak z největšího ekvádorského města Guayaquilu (čti “Gvajakilu”). Lidé se na Galapágách usadili už dávno. Dnes jsou čtyři ostrovy trvale obydlené a velkou část těchto ostrovů zabíraj města, pole a silnice. Města vypadaj úplně stejně jako na kontinentu, s hospodama, hotelama a vším ostatním. Jen mezi tím vším běhaj zvířata, která nikde jinde na světě nenajdete.
Dost nás překvapilo, jak bylo na Galapágách draho. Rozmazlila nás totiž Amazonie a fakt, že tam všechno stálo skoro stejně, jako kdekoliv jinde v Kolumbii. Jen samotný vstup na ostrovy stojí ještě na letišti v Ekvádoru 25 dolarů, a na samotných ostrovech dalších 100. A to nepočítám nepříliš levné letenky, které mají jiné ceny pro obyvatele Ekvádoru a cizince. Na některých dalších ostrovech se též platí poplatek za vstup. Jednodenní výlety lodí stojí mimo sezónu minimálně 130 dolarů, v sezóně 170, a na vícedenní výlety na vzdálenější ostrovy by už člověk musel prodat obě ledviny. Výletní balíčky, které si turista objedná dlouho dopředu, mohou stát řádově desetitisíce dolarů(!), což je sureální. Naštěstí jsou způsoby, jak si ostrovy užít a předražený výlet alespoň o trošku zlevnit.
Základna na třech různých ostrovech
Jsou pouze čtyři ostrovy, mezi kterými se dá jezdit veřejnou lodní dopravou - Santa Cruz, San Cristóbal, Isabela a Floerana. Mezi prvními třemi jezdí lodě každý den. Tyto tři ostrovy jsou obydlené a každý je jiný, a proto stojí za to je navštívit všechny, aspoň na pár dní.
Na každém z těchto tří ostrovů jsme strávili zhruba tři dny. Nebylo to moc, ale jelikož každý den na Galapágách je pro běžného člověka hodně drahý, stačilo to. První dny jsme měli základnu na Santa Cruz, který je nejblíž k ostrovu Baltra s letištěm.
Jen co člověk dosedne na Galapágy, pochopí, že je na jedinečnym místě. Kolem průzračný vody lítali fregatky a v přístavu posedávali pelikáni. Žádné zvíře se člověka nebálo. V moři, přímo v přístavu plavali v průzračné vodě malí žraloci.
Každé ráno byl v přístavu rybí trh. Ten lákal lidi a stejně tak zvířata. Vypasený lachtan zevlil v těsné blízkosti paní, co vykosťovala ryby, a občas jen otevřel tlamu, aby chytil rybí zbytky. Mořský leguán, podle přírodopisných dokumentů striktně vegetarián, měl zabořenou hlavu v čerstvě vykostěné rybě a něco tam užďuboval. Na trámu nad trhem seděla fregatka a čekala na vhodný okamžik k vzlítnutí, aby za letu mohla něco ukrást. Hned vedle pracovní desky seděli tři pelikáni a trpělivě čekali na svůj příděl. Všichni znali svoje místo a věděli, že pokud by prudili, místní by je nekompromisně vyhnali.
To, že člověk nemusel opustit město, aby viděl divokou zvěř Galapág, jsme se přesvědčili i v Puerto Villamil, městě na druhém obydleném ostrově, Isabela. Tam je přístav trochu odstrčený od centra, ale pořád to je kousek. Je tam spousta laviček, ale sednout se skoro nikam nedá. Většina laviček totiž bývá zabraná lachtany, kterým to z neznámých důvodů připadá pohodlnější, než písečná pláž.
Isabela je největší ostrov na Galapágách a jeden z nejmladších. Je blíže k podmořskému vývěru lávy, tudíž má stále aktivních hned několik sopek a stále se zvětšuje.
Galapágy, stejně jako třeba Hawaii, byly vytvořeny sopečnou činností. Na západě souostroví je takzvaný "hotspot", čili místo, kde se z hlubin zemského pláště pomalu prodírá magma na povrch. Tam vytvoří podmořskou sopku, která se tak dlouho zvětšuje, dokud nevyleze až nad hladinu oceánu. Magma neustále pomalu vyvěrá a spolu s plyny tvoří tlaky v sopce, která čas od času bouchne, vyvrhne magma na povrch a tím se ostrov nárazově zvětší. Tento proces je pomalý a trvá dlouhá tisíciletí, než se vytvoří ostrov. Pohyb tektonických desek pomalu posouvá vzniklou sopku pryč od místa vyvěrání lávy, dokud sopka není příliš daleko a nevyhasne. Takto vznikly všechny ostrovy. Proto jsou ty největší a nejmladší na západě, zatímco ty nejstarší na východě. Jakmile sopka na ostrově vyhasne, přestane růst a díky zvětrávání a vlivům vody a větru se začne pomalu zmenšovat. Ostrov se zmenšuje, a pak se jeho část potopí úplně a vznikne atol. Jakmile už nezbyde ani kousek nad vodou, zůstane z něj jen korálový útes. I ten se dál rozpadá, dokud poslední zbytky bývalého ostrova úplně nezmizí a neupadnou v zapomnění. Tohle je geologický život ostrova.
Jakmile si ostrov začal zadržovat mraky a vytvořil si své vlastní klima, na jeho povrchu se začala uchycovat semínka rostlinek, která přiletěla po větru. Pro kontinentální rostliny to znamenalo novou výzvu a nové možnosti. Mnoho rostlinek se zde vyvinulo úplně jinak, než na pevnině. Z pampelišek vyrostly stromy a kaktusy se toho taky nebály. Za rostlinami následovali ptáci, kteří využili volného prostoru a začali zde hnízdit. Někteří jen sezónně, jiní už Galapágy neopustili. Ale nejen vzduchem se sem živočichové dostávali. Leguáni, želvy a jiné ještěrky připluli na dřevu a jiných naplaveninách. Proto zde a ani na žádném dalším ostrově světa, který nikdy nebyl součástí pevniny, nejsou přirozeně žádní savci (kromě netopýrů) nebo obojživelníci. Ti by totiž dalekou cestu po moři bez sladké vody a jídla nepřežili. Ptáci vyplnili evoluční skulinu a někteří z nich ztratili nutnost a posléze i schopnost lítat. Příkladem na Galapágách je místní kormorán, který se na úkor dokonalému plavání už do nebe nepodívá.
Další obydlený ostrov je San Cristóbal. Z trojice ostrovů je nejstarší, nejmenší a nejvíc na východě. Jeho město, Puerto Baquerizo Moreno je zároveň hlavní město Galapág. I tam je hned u přístavu spousta lachtanů, pelikánů a terejů modronohých.
Na každém ostrově byl jiný výběr jednodenních výletů, na každém ostrově se dalo válet se u vody a všude byl nějaký pěkný výlet přímo z města, čímž se dostáváme k mé druhé radě.
Spousta aktivit zdarma
Ne za vše se na Galapágách musí platit. Po hlavních ostrovech je spousta treků a želví záchranná centra jsou taky zadarmo.
Darwinova naučná centra jsou skoro na všech větších ostrovech. Na Isabele maj množírnu místních suchozemských želv se spoustou zajímavých informací o životě těchto obrovských dlouhověkých tvorů. Na San Cristóbalu sice želvy neměli, ale zato tam měli tunu informací o divoké historii archipelaga. Na Santa Cruz bylo centrum ze všech nejlepší a největší, se spoustou želv z různých ostrovů i se spoustou dalších informací o dalších místních zvířatech. Želvy se na různých ostrovech různě vyvinuly a díky tomu mají každá trochu jiný tvar krunýře. Ty, kterým potrava roste na vyšších větvích, musely svůj krunýř zaoblit tak, aby mohly co nejvýš natáhnout krk. Ty, které mají dost trávy, se drží při zemi a takový krunýř nepotřebují. Taky tam maj slavnou želvu Solitario George (osamělý George), který byl poslední želvou svého druhu, dokud v roce 2012 nezemřel a s ním i celý jeho druh. Dnes je vycpaný a vystavený.
Věděli jste například, že kvůli doveženým savcům jako jsou krysy, psy, kočky nebo i ovce a dobytek se už v přírodě na obydlených ostrovech v podstatě nerodí žádné nové želvy? Je to proto, že veškerá vajíčka a malé želvičky jsou rozšlapány nebo sežrány. Na záchranu spěchají právě tato Darwinova centra, kde se želvy množí a až dorostou určité velikosti, vypustí se do přírody na příslušný ostrov, kam patří. A s velkou želvou si už žádný predátor neporadí. Jakožto na každém ostrově světa i zde vymíraj místní druhy obrovskou rychlostí, protože si po tísíciletí žili v klidu bez přítomnosti predátorů, a tudíž proti nim nemaj obranu. Ekvádorská vláda se snaží místní přírodu chránit. Jak moc se jí to daří, ukáže čas.
Kromě center jsou v docházkové vzdálenosti na všech třech ostrovech krásné pláže a ještě krásnější treky. Ať už vás láká zkoumání lávových polí, kaktusů a podivných rostlin, hledání leguánů a zapadlých nádherných zálivů mezi mangrovy, nebo plávání s mořskými želvami a lachtany, na každém ostrově se člověk bez problému zabaví, aniž by musel kupovat drahé výlety.
Nic neplánovat
Nejsem si přesně jistá, kdy je na Galapágách turistická sezóna, protože klima je tam celoročně víceméně stejné. Ovšem v létě a na vánoce tam přijede daleko víc turistů, a moje rada by mohla být trochu riskantní. Jenže po celé Jižní Americe je zbytečné něco bookovat a dlouho dopředu plánovat. Všechno objednaný přes internet je zbytečně drahý. Latinská Amerika je navíc celkem nepředvídatelná země a vždy vám plán může překazit počasí, protesty, nebo jiná, totálně náhodná věc.
Last minute výlety jsou nejlevnější a občas se dají usmlouvat. Jenže čím levnější výlet, tím větší šmelič, který je nabízí. Takže potom se to neobejde bez určitých komplikací.
Po projití několika agentur, co nabízeli jednodenní výlety na ostrově Santa Cruz, jsme zjistili, že všechny výlety jsou skoro stejný. Na vícero místech nám řekli, že nejhezčí šnorchlování je kolem ostrova Pinzón, a tak jsme si večer bookli výlet na druhý den ráno.
Jenže ráno nám šmelič v agentuře řekl, že máme štěstí a místo na Pinzón pojedeme jinam, protože nemá nikoho dalšího, kdo by jel s náma. Jenže řečem, že tahle destinace bude hezčí, než náš původně vybraný výlet, jsme nevěřili. Týpek tvrdil, že holt na Pinzón jet nemůžem. Tak jsem se rychle vydala do jiné agentury, a pak týpek rychle obrátil, že nám to teda domluví.
Za nějaký deposit nám pučil krátký neoprény a jeli jsme. Šnorchlování bylo skvělý, kromě spousty ryb a karet zelených jsme taky viděli tlupu žraloků bělocípých, kteří přes den zevlí v mělké vodě. Voda byla tak strašně ledová, až mě brněla hlava a myslela jsem, že mi upadnou šecky končetiny.
rada pro cestovatele: Galapágy jsou skoro na rovníku, a tak mají celoročně víceméně stejné počasí. Jenže to díky různě teplým a studeným proudům nemusí být příliš tropické. Zejména mezi červnem a listopadem může být chladno, a hlavně voda je až nečekaně ledová. Na delší šnorchlování je neoprén nutnost a rozhodně se vyplatí neoprén s dlouhými rukávy.
Potom jsme zakotvili u Pinzónu a byli se podívat na břeh. V mělčině si hráli lachtani galapážští, kterým blízkost lidí ve vodě absolutně nevadila.
Spokojení a promrzlí jsme se vrátili do města a šli vrátit neoprény a získat za ně zálohu zpět. Jenže šmelič tam nejdřív nebyl, a pak tvrdil, že naše prachy nemá a ať přijdem pozdějc. Jenže my na tyhle srandy neměli čas. Peťovi celkem dlouho trvalo, než z něj naše peníze dostal, ale nakonec se povedlo.
Na jídlo jako místní
Je to trošku děsivé, ale ryby a ostatní mořský tvory, které šnorchlisti a potápěči přes den obdivují, večer sní v hospodě. A kupodivu se nad tím nikdo nepozastavuje. Všemožné mořské speciality jsou možná dobrý, ale příliš drahý.
Turista si většinou po celodenním běhání chce užít pořádnou véču. A místní to vědí. Na ostrově Santa Cruz se celá jedna ulice změnila na jednu velkou hospodskou zahrádku, kde se prodávaly ryby i další mořský potvory na tisíc způsobů. Jenže to bylo zároveň strašně drahý.
Takové obědové meníčko, které bylo i s polívkou a pitím, stálo krásných pět dolarů. Oproti pevnině, kde se to dalo sehnat za dva až tři dolcky to pořád bylo moc, ale pro srovnání, levnější véča stála třicet a k tomu pití dalších patnáct. Na snídani si zase člověk mohl dát klasické ekvádorské “mote pillo” - naprosto skvělý koule ze slaného banánu a vajíček, a ještě k tomu ukecal kafíčko v libovolném množství. Vaření si příliš ekonomické taky nebylo, protože všechny suroviny se musí dovážet a tím pádem jsou drahé.
Všechna fakta v tomhle blogu jsou neověřená, a posbíraná přímo na místě. I když mé odstavce o historii nebo geologii mohou znít učeně, vim o tom velký prd. Můžete to brát s rezervou, na druhou stranu totální blbosti bych sem přece nepsala.
Tak jsem se rozkecala o všem možným, že jsem nestihla napsat ta nejhezčí místa, co jsme na Galapágách našli. V příštím blogu to však napravim. Pokud máte nějaký dotaz nebo připomínku, tak mi napište na e-mail a nebo se rozjeďte v diskuzi dole.
